Interní vtip

Toho dne jsem vracel z práce domů. Zastavil jsem se před vchodem, hledám klíče a tu náhle slyším známé hlasy. Ohlédnu se za nimi, abych se utvrdil, že patří skutečně těm, kdo si myslím. Nemýlil jsem se. Byli to chlapci.
Jakmile si všimli, že jsem je zpozoroval, ihned přidali do kroku a za malou chvilku už stáli přede mnou. Trochu nejistě jsem se zeptal, co po mě chtějí. Ale abych řekl pravdu, bylo to jen pro formu, protože odpověď jsem již dávno věděl.
"My bysme chtěli rapovat," řekli všichni současně.
"Proč? To nemáte žádné jiné zájmy?"
Nechápavě se na mě podívali.
"Já nevím," pokračoval jsem. "To si třeba nechcete zahrát fotbal? Jít do kina? Za ženskejma?"
Už jsem se lekl, že se mi od nich opět nedostane žádné reakce, když tu jeden z nich souhlasně přikývl, ale ke vší smůle jeho odpověď byla zcela opačná. "Když...my bysme asi vážně chtěli spíš rapovat."
"A to vážně nemáte nic jinýho na práci. Ani doma? Mi neříkejte, že tam  jenom rapujete."
"No," pronesl jeden z nich. "občas se koukám z okna a pozoruju životy."
"A baví tě to?" chtěl jsem se ujistit, že jsem ho správně pochopil, jelikož mi to nepřišlo jako moc vzrušující zábava.
"Tak, někdy je to nuda, jindy divoký," zněla jeho odpověď. Pak pohlédl na své druhy a kvapně dodal, "ale zase si nemyslete, že jsme nějakej úchyl, co při tom masturbuje."
Popravdě mě to ani nenapadlo. Rozhodl jsem se tedy kvapně změnit téma. "A jaká písnička je vaše nejoblíbenější?"
"Chlapci se zamysleli. Očividně si ale jen nebyli jisti její názvem, protože jeden z nich mi řekl, "No je to ta, kde se zpívá 'malinký pokladík'."
"Sárinka," dodal ještě druhý.
"Neznám."
"Škoda," řekl jeden z chlapců posmutnile."Tu mám rád. Ale nechci si ji moc ohrát, tak ji poslouchám osmkrát denně."
"A co na to vlastně říkají vaši rodiče?"
Opět byla reakce chlapců trochu nervózní. Nikdo se k odpovědi moc neměl.
"Tak třeba tvoji rodiče? Co si o tom myslí?"zeptal jsem se přímo jednoho z nich.
Chvíli váhal, ale nakonec trochu nesměle začal. "No, jednoho dne za mnou přišel táta a řekl, že už jsem ve věku, kdy si musíme o něčem vážně popovídat."
Chápavě jsem přikývl. "Měl by sis vzít jeho rady k srdci."
"Když on mi řekl, že bych už měl začít rapovat."

Co to bylo? Co jsem to tu zase četl? Proč to nemá konec? Stalo se to vůbec?
Nadpis napoví. Nehledejte v tom víc. Jako vážně.
Vážně.