15 dní v posteli: příběh z nemocnice (1)
Musím se přiznat, že nepatřím k lidem, kteří bývají často nemocní. Tedy pokud nepočítám zničující momenty způsobené starou dobrou rýmou. Jenže tentokrát to bylo skutečné. Mononukleóza, angína, vysoké teploty, a tak se stalo, že jsem byl 5. ledna slavnostně hospitalizován. Dostal jsem se na samotku. A to ani ne kvůli tomu, že bych mohl šířit nákazu, ale aby někdo ještě nenakazil mě. Celou zemí se totiž šířila epidemie chřipky, a právě tato nemoc byla poslední, co mi chyběla do kompletu běžného nemocného. Pro mnoho lidí je asi samotka v nemocnici čiré zlo. Nulový kontakt se světem, žádná možnost konverzace, krom vděčné samomluvy, a pokud k tomu přidáte, že kvůli již zmíněné chřipce byly zakázány návštěvy, zní to jako skutečné peklo na tom široširém svět. No, pro mě ne. Je sice pravdou, že z počátku jsem se potýkal s několika úskalími. Tím hlavním byl asi špatný výběr knihy k četbě. Herbertova Duna sice má své kvality, ale ne v momentě, kdy by se vám hodilo spíš lehčí takřka