Kam mířím?

Cesta vlakem pro mě obvykle nebývá žádným vzrušujícím dobrodružstvím. Na vině je fakt, že si během cesty čtu a okolí úplně ignoruji, jenže tentokrát moc ignorovat nešlo. Na poslední zastávce před Brnem (Vyškov na Moravě) si do kupé, které jsem obýval přistoupil nějaký starší pán, který narušil klid celého kupé. Kromě mě a něj tam seděla ještě jedna dívka.  Ihned po nástupu, se muž rozhodl, že v kupé je třeba vyvětrat. Mě to bylo jedno, takže jsem mu tento čin odsouhlasil. Dívka to viděla stejně tak. Muž s oknem zápasil dobré dvě minuty, než se mu povedlo jej konečně otevřít. Bohužel zhruba stejnou dobu trvalo, než se rychlou jízdou vlaku okno opět zavřelo. Co naplat. Muž se rozhodl to nenechat náhodě a otevřel okno jen trochu a dovnitř strčil záclony s radosným výrazem, že celý problém vyřešil. Tím však jeho kralování nad nově dobytým kupé neskončilo.  Stařík se totiž po chvíli začal nudit a pro pobavení začal dívce, sdílející s námi tuto kabinu, vyprávět vtipy. Nejen, že se j

Po roce se opět jednou otevřela Libavá veřejnosti. Já osobně jsem se na tuto cestu celkem těšil, ačkoliv jsem o této akci zjistil teprve týden dopředu. Znělo to jako dobrý způsob si vyčistit hlavu. Ostatně jako vždy. V neděli ráno jsem tedy jel do Olomouce, abychom pak s jedním známým mohli už v devět hodin sedět ve vlaku směrem na výstupní stanici jménem Hlubočky.  Cesta vlakem probíhale bez problémů až do okamžiku, kdy nás jeden muž upozornil, že z Hluboček se na námi vytoužené místo nedostaneme. Nastala drobná panika co dělat. Naštěstí nám stejný muž, po krátkém dohadování se zbytkem vozu, poradil, že máme jet do Hrubé Vody- Smilov. Průvodčí nám bez přirážky prodal doplatek k lístku, vyslechli jsme nějaké historky od našeho zachránce z jeho železničářské kariéry a s radostí jsme pak vystoupili na správném místě. Pro vstup do vojenského újezdu bylo potřeba zaplatit poplatek asi 30 kč. Tento obnos vybíral nějaký starý plukovník a žena z lidu. Následně jsme dostali svítivě oranžo