Příspěvky

Třetí světová válka nebude. Produkce se rozpadla.

27. prosince 1991, Moskva/Washington: Dlouho očekáváné pokračování veleúspěšné filmové série Světová válka nakonec nebude. Potvrdily se tak spekulace, které hovořily o tom, že sovětská strana zřejmě nebude schopna pokračovat v přípravách takto náročného projektu. První spekulace ohledně pokračování se rozběhly krátce po konci druhého dílu. Většina evropských producentů, hlavní finanční podporovatelé předchozích dvou dílů, si však nebyli jisti, zda se chtějí znovu pustit do další takto nákladného díla. Sovětský svaz producentů však tlačil na to, aby se natáčení rozběhlo co nejdříve. Hledali tedy vhodného partnera, který by jim pomohl začít. Tím se nakonec staly Spojené státy americké, které se na předchozích částech podílely obvykle až s časovým zpožděním. Důvodem bylo, že ani jednomu z dvou předchozích projektů z počátku příliš nedůvěřovaly. Pokračování, ve kterém by navíc měly možnost hlavního partu, se však zhostily s radostí. Zdálo se, že takto rozběhlou produkci již nemůže n
Okomentovat
Další informace

Interní vtip

Toho dne jsem vracel z práce domů. Zastavil jsem se před vchodem, hledám klíče a tu náhle slyším známé hlasy. Ohlédnu se za nimi, abych se utvrdil, že patří skutečně těm, kdo si myslím. Nemýlil jsem se. Byli to chlapci. Jakmile si všimli, že jsem je zpozoroval, ihned přidali do kroku a za malou chvilku už stáli přede mnou. Trochu nejistě jsem se zeptal, co po mě chtějí. Ale abych řekl pravdu, bylo to jen pro formu, protože odpověď jsem již dávno věděl. "My bysme chtěli rapovat," řekli všichni současně. "Proč? To nemáte žádné jiné zájmy?" Nechápavě se na mě podívali. "Já nevím," pokračoval jsem. "To si třeba nechcete zahrát fotbal? Jít do kina? Za ženskejma?" Už jsem se lekl, že se mi od nich opět nedostane žádné reakce, když tu jeden z nich souhlasně přikývl, ale ke vší smůle jeho odpověď byla zcela opačná. "Když...my bysme asi vážně chtěli spíš rapovat." "A to vážně nemáte nic jinýho na práci. Ani doma? Mi neříkejte, že tam
Okomentovat
Další informace

Cesta do Aše a zpět: dobrodružství v 16 hodinách

Jak nevíte z příspěvku, který jsem tu ještě nepublikoval, tak příležitostně jezdím na inventury. Z počátku to bylo z důvodů finančních, nyní je to spíš obskurní zábava. Některé výborné zážitky budou v tom příspěvku, co jsem ještě nezveřejnil, ale právě inventura do Aše, o níž v následujících minutách budete číst, byla tak unikátní, že si zaslouží vlastní pozornost. Je to potvrzení známého pravidla, že cesta je cíl. I když je to cesta dlouhá, úplně zbytečná a na konci si odnesete spíše pochmurné myšlenky. Dramatické okolnosti tohoto až tragického příběhu začínají ve 14:27, kdy pro nás přijel autobus z Ostravy. Ano, čtete správně. Není to překlep. Ostrava. To město na severovýchodě České republiky. Důvod mi není sice stále zřejmý, ale zřejmě to bylo nejbližší město odkud se vydat do západních Čech. Jako bonus pří cestě do Brna ještě nabrali lidi v Olomouci, a tak v již zmíněný čas přijel na parkoviště docela plný autobus. Na parkovišti samotném nás taky čekalo opravdu hodně. Čtyři. Ten
Okomentovat
Další informace

Nedělní odpoledne v Praze (2)

K hospodě jsme dorazili tedy bez problémů. Pivo bylo dobré. Hlavně docela hořká dvanáctka byla fakt skvělá. Po krátkém občerstvení jsme se tedy vydali dál k tamnímu druhu šaliny, abychom se dopravili do hospody na Vinohradech. Po cestě jsem se rozhodl, že si budu chtít splnit tradiční úkol a budu chtít vidět tamní synangogu. Ta se zanedlouho zjevila na horizontu. Asi tři sta metrů před ní známý zhodnotil, že už z ní vidělo dost, s čímž jsem ovšem nesouhlasil. No, nebylo zase o co stát ani z blízka, ale člověk nikdy neví. Klasická oprýskaná krabice. Nakonec jsme došli k Vinohradskému pivovaru, což bylo skutečně příjemné místo s docela dobrým pivem. Po několikátém pivě jsme se nakonec rozhodli, že je čas jít dál. Tím místem byl konečně hlavní cíl toho všeho. Palác Akropolis a koncert kapely Temples. Jako staří koncertní harcovníci jsme se samozřejmě rozhodli přijít v momentě, když hrála předkapela, jelikož jsme si byli jisti, že ji nutně vidět nemusíme. A opravdu jsme udělali dobře.
Okomentovat
Další informace

Nedělní odpoledne v Praze (1)

Celkem nedávno jsem zamířil do Prahy. Ano, přímo do hlavního města naší republiky. Již ve vlaku mě však trápila jedna věc. Věděl jsem, že zde budu celé odpoledne a večer půjdu na koncert. Právě ona část s odpolednem byla ta, která mě trápila. Pokud je pro mě Praha něčím specifická, tak je to fakt, že člověk není sto najít žádné rozumné jídlo ani pití. Samozřejmě jsem si udělal nějaký letmý přehled o pivovarech v okolí koncertu, ale toto nikdy nezaručovalo úspěch. Byl jsem dost na pochybách, jak tento výlet dopadne.Ostatně hned cesta vlakem si pro mne připravila jedno nemilé překvapení. Své místo k sezení jsem totiž našel v otevřeném voze. Stalo se tak po hledání místa v dalších asi dvou vozech. V momentě, kdy se tak zadařilo si ke mě sedl jakýsi muž. Ten však podle všeho mířil doplnit řady hlídkujících divnolidí před hlavním nádražím.Jeho zápach se linul takovým způsobem, že jsem se téměř nemohl soustředit na čtení. Skutečně. Z knihy, kterou jsem si vzal jsem přečetl jen pár stráne
2 komentáře
Další informace

Přednáška o právech zvířat aneb rady do života mladým veterinářům

Po delší době jsem se vydal na přednášku, jelikož mi to přišlo jako dobrý způsob, jak si prohloubit své fádní znalosti takřka o čemkoliv. Nemohl jsem si vybrat zřejmě nic lepšího než práva (domácích) zvířat.  Chvíli jsem se bál, zda tuto přednášku vůbec stihnu, jelikož jsem zazmatkoval a vyšel z domu bez klíčů, pro které jsem se musel vracet. Nakonec však spěchat nebylo potřeba, jelikož místnost, kde se přednáška měla konat, byla ještě obsazena. Bezmála stovka lidí tak musela čekat venku až se místnost uvolní. V tu chvíli si to přimašíroval i přednášející, který kdesi dopřednášel svůj příspěvek proti zpřísnění držení zbraní a byl celý nažhavený se pustit i do práv zvířat. Trvalo však celou věčnost, než se vyměnilo osazenstvo přednáškové místnosti a jako bonus nastaly i problémy s počítačem. Padlo několik vtipů o kvalitě techniky na škole a následně se muž rozhodl začít přednášku.  Já jsem si mezitím prohlédl rozložení osazenstva sálu. Zcela nepřekvapivě byl podíl mladýc
1 komentář
Další informace

15 dní v posteli: příběh z nemocnice (3)

Přes víkend jsem byl na pokoji sám, což jsem si docela užíval, ačkoliv nejraději bych se už viděl doma. To mělo podle posledních zvěstí nastat již v pondělí. Nenastalo. Místo toho mé poklidné rozjímání v prázdném pokoji narušil nečekaný příchod dalšího spolupacienta (spolupacient č. 2). Tento muž přišel s angínou kterou si přivodil když griloval na horách (skutečný důvod). Opět musím říct, že jsem měl co se týče osazenstva pokojů poměrně štěstí, jelikož i s ním jsem si docela sedl. Zároveň mne, jako častý návštěvník infekčního oddělení, informoval o všech tricích, které zde naučil. A to včetně záludných triků v dopravě potravin přes okno. S postupujícím odezněním mé nemoci však začala i nebetyčná nuda. Člověk mohl tak maximálně zabíjet čas čtením nebo sledováním podivných filmů, které mu ležely na disku, jenže i toho se člověk po čase přehltil. Jediné skutečné vyrušení bylo pravidelné jídlo, jenže jak jsem zmínil již posledně, večere byla v pět hodin. Od té doby nastalo hladov
Okomentovat
Další informace