Interní vtip
Toho dne jsem vracel z práce domů. Zastavil jsem se před vchodem, hledám klíče a tu náhle slyším známé hlasy. Ohlédnu se za nimi, abych se utvrdil, že patří skutečně těm, kdo si myslím. Nemýlil jsem se. Byli to chlapci. Jakmile si všimli, že jsem je zpozoroval, ihned přidali do kroku a za malou chvilku už stáli přede mnou. Trochu nejistě jsem se zeptal, co po mě chtějí. Ale abych řekl pravdu, bylo to jen pro formu, protože odpověď jsem již dávno věděl. "My bysme chtěli rapovat," řekli všichni současně. "Proč? To nemáte žádné jiné zájmy?" Nechápavě se na mě podívali. "Já nevím," pokračoval jsem. "To si třeba nechcete zahrát fotbal? Jít do kina? Za ženskejma?" Už jsem se lekl, že se mi od nich opět nedostane žádné reakce, když tu jeden z nich souhlasně přikývl, ale ke vší smůle jeho odpověď byla zcela opačná. "Když...my bysme asi vážně chtěli spíš rapovat." "A to vážně nemáte nic jinýho na práci. Ani doma? Mi neříkejte, že tam