Kam mířím?

Uvíznutí ve výtahu. Já osobně jsem člověk, co výtahy příležitostně využívá. Není to ani často, ani vůbec. Prostě příležitostně. Proto se není čemu divit, že zaseknutí ve výtahu je něco, na co nejsem zvyklý. Bylo ovšem pravděpodobné, že ze zákonů logiky, statistiky a bůh ví jaké další "iky" mě to jednou musí dostihnout.  Stalo se to v sobotu.  Prostředí bylo to nejideálnější, kde se taková věc mohla stát. Kancelářská budova, asi dva zamčené vchody, sobota odpoledne. Ano, ten den, kdy v takové budově je opravdu jen pár šílenců, co si tam zašli zahrát deskovky. Bohužel,mezi těmi šílenci jsem byl i já a pět dalších osob.  Obtěžkáni batohy plnými piv, her a pomazánek jsme nastoupili do osudného výtahu. Nadšeni, že nemusíme zásoby na dlouhou deskoherní bitvu nést bezmála čtyři patra vysoko nás nenapadne nic lepšího, než se namáčknout do malé kabiny úplně všichni. Zodpovědná osoba pak zvolila příslušné patro, kam se potřebujeme vyvést. A v tu chvíli sebou výt

Minulý týden jsem šel na pohovor - do knihkupectví. Na tom by asi nebylo nic zvláštního, kdybych to nebyl já. Přijel jsem relativně včas a po chvíli čekání jsem vešel do místnosti, kde se měla celá estráda v následujícím minutách odehrávat. Byli tam majitelé, nastalo představování a pohovor začal - trapným tichem. Nějak nepadla žádná odpověď a zároveň jsem měl o sobě něco říct. Kde jen začít? V té chvíli to už však bylo jedno, jelikož bonusové body jsem za to stejně nedostal. Po nasměrování jsem mluvil o škole. A taky něco o sobě. Prostě padla hromada prázdných a zbytečných frází a já začínal tušit, že to celé bude asi spíš taková zábavná vsuvka pro přísedící. A taky že byla. Někde v půlce se pohovor stočil do úplně jiné roviny. Padla otázka, do jakých knihkupectví chodím. Na to jsem chrabře odpověděl, že se to odvíjí od toho, kde zrovna jsem. Byla to dobrá odpověď? Byla  špatná? Kdo ví. Nevím.  Vyhýbám se prodavačce, když vejdu do knihkupectví? Další skvělá otázka. Co