Cesta vlakem do Brna

Cesta vlakem pro mě obvykle nebývá žádným vzrušujícím dobrodružstvím. Na vině je fakt, že si během cesty čtu a okolí úplně ignoruji, jenže tentokrát moc ignorovat nešlo. Na poslední zastávce před Brnem (Vyškov na Moravě) si do kupé, které jsem obýval přistoupil nějaký starší pán, který narušil klid celého kupé. Kromě mě a něj tam seděla ještě jedna dívka. 

Ihned po nástupu, se muž rozhodl, že v kupé je třeba vyvětrat. Mě to bylo jedno, takže jsem mu tento čin odsouhlasil. Dívka to viděla stejně tak. Muž s oknem zápasil dobré dvě minuty, než se mu povedlo jej konečně otevřít. Bohužel zhruba stejnou dobu trvalo, než se rychlou jízdou vlaku okno opět zavřelo. Co naplat. Muž se rozhodl to nenechat náhodě a otevřel okno jen trochu a dovnitř strčil záclony s radosným výrazem, že celý problém vyřešil. Tím však jeho kralování nad nově dobytým kupé neskončilo. 

Stařík se totiž po chvíli začal nudit a pro pobavení začal dívce, sdílející s námi tuto kabinu, vyprávět vtipy. Nejen, že se jednalo o vtipy dosti zastaralé, ale především dosti monotematické. Sex, manželství, pointa stále ta samá. Dívka se jim moc nesmála, to ovšem muže jen utvzovalo v tom, že ji vtipy baví. Ačkoliv několik náznaků, že by se snad mohl mýlit, se v jeho řeči objevilo. Například, když se jí zeptal "Vy jste manželé?". To mě zarazilo od čtení Bible osamělého člověka a rozhlédl jsem se po kupé, jestli se náhodou na jeho složení nezměnilo. Následně jsem ho nahradil nechápavým výrazem a vrátil se znovu ke knize. Ona cizí dívka byla očividně těmito otázkami zaskočena stejně tak, ale naštěstí rychle uvedla věci na pravou míru. 

Muž se však rozhodl, že svoji mýlku aspoň spraví nějakým vtipem. Volba padla na ten o zpěváku Karlu Hálovi, což se ale ukázalo být problémem, jelikož dívka o něm v životě neslyšela (Zřejmě o něm nikdy nepsali v bulvárním časopise, který předtím četla). Muž tedy hbitě poradil jiným plešatým člověkem, který by byl nezbytný pro pochopení dalšího skutečně brilantního vtipu. "A Yula Brynera znáte?" Dívka zavrtěla hlavou. "Ze Sedmi statečných." Stále nic. Na muži bylo vidět, že dalšího holohlavce už vytahuje ze samého okraje své paměti. "A Telly Savalas?" Ten zprvu také neslavil úspěch, ale naštěstí muž rychle přispěchal radou v podobě Kojaka a dívka se chytla. A pak začal vtip. No šlo o to, že Karel Hála potkal chlapce v parku, chtěl si s ním hrát na indiány a chlapec mu řekl, že on si s ním hrát nemůže, jelikož už je skalpovanej. Vtip století.

 Po tomto vtipu muž pochopil, že nemá cenu v nich pokračovat a začal nadávat na komunisty. Dozvěděl jsem se tak, že žil asi 40 let v Americe, že komunisti tu pořád vládnou a pár informací o jeho známých. Všechno však bylo podáno natolik agresivním způsobem, že člověk neměl chuť to moc poslouchat natož reagovat. 

Nakonec jsem ale zareagoval. Někde mezi komunisty a Amerikou totiž muž zmínil smrt Robina Williamse, přičemž muž se nemohl rozhodnout, jak vlastně spáchal sebevraždu. V tu chvíli už jsem si uvědomil, že se na čtení absolutně nesoustředím a muži jsem napověděl. To byla však chyba, jelikož v tu chvíli se konverzace (no spíše monolog) začal soustředit i na mě. Naštěstí muž nedokázal hovořit celou dobu a v pauze trvající asi 30 vteřin se dívka snažila zvrátit směr hovoru otázkou na mě, zda-li nejedu na Majáles. Zdolán informacemi, které muž vypouštěl na všechny strany jsem odpověděl prostým "ne", čímž jsem dal muži šanci na další zábavné historky. Naštěstí už se blížilo Brno a to znamenalo vysvobození. 

Ven vystupovali všichni v tichosti a byli rádi, že mají tuto cestu za sebou. Nebo alespoň mě to tak přišlo. I když, mohlo to být asi i horší. Teoreticky.