Zapeklité otázky u pohovoru

Minulý týden jsem šel na pohovor - do knihkupectví. Na tom by asi nebylo nic zvláštního, kdybych to nebyl já. Přijel jsem relativně včas a po chvíli čekání jsem vešel do místnosti, kde se měla celá estráda v následujícím minutách odehrávat. Byli tam majitelé, nastalo představování a pohovor začal - trapným tichem. Nějak nepadla žádná odpověď a zároveň jsem měl o sobě něco říct. Kde jen začít? V té chvíli to už však bylo jedno, jelikož bonusové body jsem za to stejně nedostal.

Po nasměrování jsem mluvil o škole. A taky něco o sobě. Prostě padla hromada prázdných a zbytečných frází a já začínal tušit, že to celé bude asi spíš taková zábavná vsuvka pro přísedící. A taky že byla.

Někde v půlce se pohovor stočil do úplně jiné roviny. Padla otázka, do jakých knihkupectví chodím. Na to jsem chrabře odpověděl, že se to odvíjí od toho, kde zrovna jsem. Byla to dobrá odpověď? Byla  špatná? Kdo ví. Nevím. 

Vyhýbám se prodavačce, když vejdu do knihkupectví? Další skvělá otázka. Co na to říct? Chvíli jsem mlžil a pak jsem řekl, že ne. Moc mi nevěřili, tak jsem to "zachránil" větou, že já obvykle vím, kde se kniha pro kterou si jdu nachází. Myslím, že z toho vysloveně radost neměli. 

Co je mé vysněné povolání? Řekl jsem, že práce v knihkupectví. Existuje lepší odpověď? To se jim moc nezdálo. Tak jsem doplnil, že prostě chci dělat něco, co bude mít aspoň něco společného s věcmi co mě baví. Načež jsem se dozvěděl, že prodávat parfémy bych už od pohledu asi nemohl. (Smrděl jsem?).

Postupně jsme se blížili ke konci. Řekl jsem toho hodně a zároveň nic. Spíš se mi všichni uchechtávali a pak mi radostně oznámili, že bych byl riziko. S těmito krásnými slovy jsem pak odcházel pryč.

Ale dobrá zpráva je, že jelikož neexistuje moc druhů lidí a otázek, tak je velká šance, že tak za další tři, čtyři pohovory, už mě nepřekvapí nic. Snad.