Nedělní odpoledne v Praze (2)
K hospodě jsme dorazili tedy bez problémů. Pivo bylo dobré. Hlavně docela hořká dvanáctka byla fakt skvělá. Po krátkém občerstvení jsme se tedy vydali dál k tamnímu druhu šaliny, abychom se dopravili do hospody na Vinohradech. Po cestě jsem se rozhodl, že si budu chtít splnit tradiční úkol a budu chtít vidět tamní synangogu. Ta se zanedlouho zjevila na horizontu. Asi tři sta metrů před ní známý zhodnotil, že už z ní vidělo dost, s čímž jsem ovšem nesouhlasil. No, nebylo zase o co stát ani z blízka, ale člověk nikdy neví. Klasická oprýskaná krabice.
Nakonec jsme došli k Vinohradskému pivovaru, což bylo skutečně příjemné místo s docela dobrým pivem. Po několikátém pivě jsme se nakonec rozhodli, že je čas jít dál. Tím místem byl konečně hlavní cíl toho všeho. Palác Akropolis a koncert kapely Temples.
Jako staří koncertní harcovníci jsme se samozřejmě rozhodli přijít v momentě, když hrála předkapela, jelikož jsme si byli jisti, že ji nutně vidět nemusíme. A opravdu jsme udělali dobře. Na pódiu totiž byl velice podivuhodný člověk v oblečení z šedesátých let, který zpíval stejně podivné písničky a u toho všeho se pitvořil. Opravdu nezapomenutelné. Naštěstí po čtvrté písni zmizeli a nastal čas kapely, kvůli které tato výprava vznikla.
Okolo půl deváté se rozezněli britští Temples a na následující hodinku začal jeden z nejlepších koncertních zážitků mého života. Sice nezahráli všechno na co jsem se těšil, ale tak když má člověk rád skoro všechny písničky, tak se není čemu divit. Živě se mi nejvíc líbilo Move with the Season, až snové How Would You Like to Go? a hitovka Strange or Be Forgotten. To poslední mi přišlo snad i lepší než na albu. A pokud tuhle kapelu vůbec neznáte a máte rádi psychedelic rock, tak to určitě napravte. Jsou vážně skvělí.
A tím se už pomalu blíží konec mého vyprávění. Ve 23:58 mi jel spoj domů a já se po náročném dni i docela těšil. Samozřejmě by to ale nebylo pravé završení dne, aby mě neznejistila doprava. Spoj, který měl jet do Brna, totiž přijel na jinou kolej než měl. Stejně jako množství cizinců okolo mě jsem i já byl zmatený. Mám již nastoupit? Je to ten vlak? Kam jede? Všichni jsme zmatečně pobíhali po nástupišti. Naštěstí se vše brzy vysvětlilo, když ke koleji, kde měl vlak stát, přijel další vlak. Ten se pak spojil s druhou půlkou, které nás tak zmátla a spolu vytvořili jeden supervlak! No, tak epické to nebylo, kór v momentě, kdy jste chtěli už spíš sednout do vlaku a jít spát. A taky jsme tak učinil a odjel směrem k domovu.
Konec.
Teď si říkáte. Co jsem to vlastně četl? Co se tam stalo? Proč ta druhá půlka nebyla aspoň vtipná? Odpověď je jednoduchá, napsal jsem ji asi po měsící a nic si z toho už nepamatuju. Plus jsem u toho sledoval hokej. Tak proto.
Ok, to beru, řeknete si. Teda spíš asi ne. A on to tu stejně nikdo nečte.
Nakonec jsme došli k Vinohradskému pivovaru, což bylo skutečně příjemné místo s docela dobrým pivem. Po několikátém pivě jsme se nakonec rozhodli, že je čas jít dál. Tím místem byl konečně hlavní cíl toho všeho. Palác Akropolis a koncert kapely Temples.
Jako staří koncertní harcovníci jsme se samozřejmě rozhodli přijít v momentě, když hrála předkapela, jelikož jsme si byli jisti, že ji nutně vidět nemusíme. A opravdu jsme udělali dobře. Na pódiu totiž byl velice podivuhodný člověk v oblečení z šedesátých let, který zpíval stejně podivné písničky a u toho všeho se pitvořil. Opravdu nezapomenutelné. Naštěstí po čtvrté písni zmizeli a nastal čas kapely, kvůli které tato výprava vznikla.
Okolo půl deváté se rozezněli britští Temples a na následující hodinku začal jeden z nejlepších koncertních zážitků mého života. Sice nezahráli všechno na co jsem se těšil, ale tak když má člověk rád skoro všechny písničky, tak se není čemu divit. Živě se mi nejvíc líbilo Move with the Season, až snové How Would You Like to Go? a hitovka Strange or Be Forgotten. To poslední mi přišlo snad i lepší než na albu. A pokud tuhle kapelu vůbec neznáte a máte rádi psychedelic rock, tak to určitě napravte. Jsou vážně skvělí.
A tím se už pomalu blíží konec mého vyprávění. Ve 23:58 mi jel spoj domů a já se po náročném dni i docela těšil. Samozřejmě by to ale nebylo pravé završení dne, aby mě neznejistila doprava. Spoj, který měl jet do Brna, totiž přijel na jinou kolej než měl. Stejně jako množství cizinců okolo mě jsem i já byl zmatený. Mám již nastoupit? Je to ten vlak? Kam jede? Všichni jsme zmatečně pobíhali po nástupišti. Naštěstí se vše brzy vysvětlilo, když ke koleji, kde měl vlak stát, přijel další vlak. Ten se pak spojil s druhou půlkou, které nás tak zmátla a spolu vytvořili jeden supervlak! No, tak epické to nebylo, kór v momentě, kdy jste chtěli už spíš sednout do vlaku a jít spát. A taky jsme tak učinil a odjel směrem k domovu.
Konec.
Teď si říkáte. Co jsem to vlastně četl? Co se tam stalo? Proč ta druhá půlka nebyla aspoň vtipná? Odpověď je jednoduchá, napsal jsem ji asi po měsící a nic si z toho už nepamatuju. Plus jsem u toho sledoval hokej. Tak proto.
Ok, to beru, řeknete si. Teda spíš asi ne. A on to tu stejně nikdo nečte.
Komentáře
Okomentovat