Křovinořez - první krev

Tento den jsem měl brigádu u nás v Novém Lískovci. Úkolem bylo posekat trávu a trochu zkulturnit pomník Obětem 2. světové války a vojákům rudé armády před nacházející připomínkou konce války v Evropě. Já si však s překvapením uvědomil, jak málo vlastně toto místo znám. V podstatě, co mi paměť slouží, jsem tam nikdy nebyl, což je trochu smutné, vezmeme-li v potaz, že to mám jen pár metrů od paneláku. 

Začátek prací byl tradičně úsměvný. Zaměstnavatel přijel tradičně pozdě a ještě před instruktáží, co vlastně máme všechno dělat, neopomněl zmínit, že Stalin byl idiot a vlastně také všichni Rusové. Po tomto relativně zbytečném monologu přešel k práci samotné. 

Já dostal do ruky křovinořez a jal jsem jsem se sekat trávu. Není to nic těžkého, ale možná jsem byl v některých bodech víc se svými vlastními myšlenkami, než by mi přišlo vhod. A právě v ten moment si struna vybrala moji první krovinořeznou oběť v mém životě. Nebohý slepýš neunikl svému osudu. Stále doufám, že třeba unikl tím, že se zbavil svého ocasu, ale i tak se asi lítosti k té nebohé bytosti jen tak nezbavím. 

Práce skončila poměrně brzy odpoledne, takže jsem měl čas ještě na kratší cestu po okolí. Jak jsem psal na začátku, u onoho pomníku jsem snad v životě pořádně nebyl, a co víc, celkově byla tato oblast pro mě neznámou. Bylo tedy příjemné ji pořádně prozkoumat. Nachází se tu například rozpadlá Hošnova vila. Rudolf Hošna byl podnikatel, který na počátku 90. let prorazil s textilem, stal se producentem několika filmů a v roce 2007 ho v Olomouci odsoudili na 8 let za zpronevěru peněz. Prostě legenda hodná Nového Lískovce.

Vedle této vily jsem však i našel další nové cesty, které mi dali další možnosti, jak se dostat od nás do centra, jinými než tradičními cestami. Zároveň jsem našel cestu, která vypadala, jako skvělá zkratka. Tedy, ona by byla skvělá, kdyby mé vycházkové oblečení nebyly rifle a relativně slušné boty do města. Po většině cestách to zatím nedělalo žádné problémy, ale právě u této zkratky jsem narazil na drobný zádrhel. Nějaký velice inteligentní člověk se tu totiž rozhodl autem rozjezdit místo, kterým protékal potok. V praxi to pak znamenalo, že dostat se na druhou stranu bylo zcela nemožné. Vždycky, když to vypadalo, že tam je suché nezabahněné místo, tak jsem zjistil, že vede jen do mrtvého bodu. Takže musím ke vší lítosti přiznat, že jsem nakonec své snahy o přechod vzdal a vrátil se tradiční cestou. Přesto věřím, že jednoho dne, tuto překážku pokořím. Ale k tomu si seženu asi vhodnější oblečení. 

Na závěr snad jen dodám, že je skvělé objevit něco nového i v místech, která jsou vám známá a za to ty cesty stojí asi vždycky. 

* Slibuju, že příště už to snad bude trochu nápaditější než ty "vzrušící" příběhy posledních dvou dní.